Červen 2010

Sťahujam sa!

25. června 2010 v 9:57
POZOR, POZOR! Já, jakožto Const se sťahuji na blog mého druhého já, Pukkas! Příběh snad pokračovat bude, ale uvidíme... Více: http://pukkas.blog.cz/

Kapitola 8.

21. června 2010 v 11:55
Svůj osud jsem mohla ovlivnit sama. Jenže jak se rozhodnout?
Nathaniela jsem milovala, ale Sépie! Jsou děsné a štvou mě svým chváním už teď. A co teprve kdybych začala chodit Nathanielem. Posadila jsem se na pohovku vedle něj. Chytla jsem se ho za paži a opřela se o něj. Po chvíli mě pohladil po tváři a řekl: ,,Zůstaň se mnou..." Tím mé rozhodování značně ulehčil. Zůstanu s ním.
(pozn.autorky: Tak a teď nastává obrovská tvůrčí krize! Dalšie diel očekávejte tak tejden, dva. Autorka musí vyřešit svou osobní záležitost na dalšiech blozích. Pak taky budou prázdniny takže budu mít hodně času. Ke všemu píšu dalšie povídku Korea's Story na www.pukkas.blog.cz. A ta je dovoliem si řoct, že lepčejší než tajta. Takže čekejte a doufejte že s tím Const nesekne (a že už nad tím přemejšlí...))

Kapitola 7.

17. června 2010 v 19:36
Bylo mi příjemně, až jsem nakonec usla.
Ráno jsem se probudila sama v posteli. Posadila jsem se a na sobě jsem měla tu mikinu co mi dal včera. Poznala jsem ji podle materiálu. Byla šedivá s velkýma červenýma čislicema 69. Rozhlédla jsem se po pokoji ve slunečním světle vypadal trochu jinak. Ale stejně byl pěkný. Až po bliším prozkoumání jsem zjistila že na nočním stolku ležel tácek. Přisunula jsem se ke stolku. Ležela na něm miska s čerstvými jahodami, teplým kakaem a vázička s tulipánem. Udělal mi tím radost. Ale počkat! Jestli to náhodou není ten hajzl typu, vyspím se s tebou a pak si trhni. Ani si vlastně nepamatuju jestli se po tom co jsem usla ještě něco dělo. Věřila jsem v to že je takový jaký myslím, milý a hodný ke mě. Moc kluků se ke mě dobře nechovalo. Doufala jsem že Nathaniel se přiřadí na hromádku "mám tě rád" nebo snad dokonce na kupičku "miluji tě". Tam by teda byl sám, asi. Nechtěla jsem myslet jaký doopravdy je. Začla jsem jíst ty jahody. Byly výborné. A když se k tomu ucucávalo to horké kakao, tak to byla ta nejlepší snídaně kterou jsem kdy měla. Myslím že Nathaniel bude dobrý. Když jsem měla snědeno, postavila jsem se a došourala ke dveřím. Mikina mi bylo opravdu obrovská a vůbec bych se nedivila kdyby nebyla Nathanielova. Asi byla Nathanova. Toho jsem potkávala na ulicích ve volných, vytahaných mikinách. Měla jsem z toho divný pocit, sundala jsem si jí, vzala si podprsenku a přes to natáhla bílou mikinu s klokankou a kapucou. V té mi bylo příjemně. Otevřela jsem dveře a tam na mě dýchnul čerstvý venkovní vánek. Nathaniel hnípal na pohovce, asi se nevyspal dobře. Došla jsem k němu a políbila na tvář. ,,Nathaniely..." Otevřel oči. Něco ve mě vzbuzovalo, že spal na pohovce a né na posteli. Měl na sobě to samé v čem jsem ho viděla usnout. Nic. ,,Ty jsi nespal... se mnou?" zeptala jsem se ho. ,,Ne! Spal jsem s tebou... Jako vedle tebe. Jen jsem prostě unavený. Víš. Uvažoval jsem... jestli to bude pro tebe bezpečné, kdyby jsi se mnou začala chodit." Tím mě zaskočil. ,,Víš, ty Sépie. Je to děsný už tak! A kdyby jsi byla se mnou! Jsi hodně citlivá a za to jsem rád, ale aby jsi to vydržela." Když vyděl můj výraz, napůl naštavný, napůl smutný, ještě dodal. ,,Samozřejmě tě miluju a budu hrozně rád kdyby jsi se mnou zůstala. Je to tvoje rozhodnutí!" Svůj osud jsem mohla ovlivnit sama. Jenže jak se rozhodnout?

Kapitola 6.

17. června 2010 v 15:16
Pak mě chytnul za ruce a vtáhnul do ložnice.
Bylo v ní příjemné šero. Na nočním stolku svítily pouze tři svíčky. Vytvářelo to příjemné a romantické prostředí. Nathaniel využil mého rozjímání a přitisknul mě ke zdi a začal se dobývat do výstřihu. Nechala jsem ho být a začala jsem mu rozepínat košili. Stáhla jsem mu ji a zdálo se že nechtěl zůstat pozadu. Rozepnul mi opasek a tričko mi téměř spadlo. Spadlo mi úplně až když mu Nathaniel trochu pomohl. Pak nečekal dlouho a rozepnul mi i podprsenku. Chytil mě kolem pasu a líbal na hrudníku. Tím mi uplně podlomil kolena. Nathaniel si toho všiml, vzal mě do náruče a položil na postel. Teď už to bylo vážný. Rozepnul mi kalhoty a opatrně mě líbal na bříšku. Když se dopracoval až k tříslům, vejla jsem mu rukou do vlasů. Zdálo se mi že jedním jediným pohybem mi sundal kraťasy. Zase vrátil plně se vjenovat mému krku. Asi ho přitahovalo moje tetování. Zešílel by kdyby zjistil že mám ještě jedno. Začla jsem mu někde u rozkroku šátrat po zipu. A našla jsem ho docela rychle. Rozepla jsem ho a pravděpodobně s Nathanielovou pomocí jsem mu je sundala. Váleli jsme se pod přikrývkou a dost si to užívali (pozn.autorky: nechtělo se mi psát co přesně dělali...). Pak jsme tak nějak zpomalil, až nakonec přestali uplně. Seděli jsme tam tak na tý posteli skoro nahý a povídali si nad lahví vína. Začla mi být zima. Ani jsem si neuvědomila jak se klepu. Nathaniel mě objal. Myslela jsem že mě jeho teplo zahřeje, ale to ani náhodou. Když zjistil že se klepu pořád natáh se pro nějkou mikinu. Dal mi ji kolem ramen a přes nohy přetáhl teplou, chlupatou deku. Bylo mi příjemně, až jsem nakonec usla.




Takže pardón extra krátký a extra perverzní díl. No jak jste si určitě všimli vždy končím v takových napjatých situacích, kdy čtěnář jen čeká co bude dál. No a tak to bylo i u tohoto článku.

Kapitola 5.

17. června 2010 v 12:28
Když sem otevřela oči ležela jsem na zemi a přeze mě neležel nikdo jiný než sladký Nathaniel.
Ležela jsem tak na tý zemi a nevěděla co dál. Nathaniel se právě pohyboval v okolí mého krku, kde jsem měla tetování. Nathaniel vypadal spokojeně. podívala jsem se na hodinky. Bylo půl jedenáctý. ,,Hmm, Nathaniely? Je půl jedenáctý. Nemyslíš že bude už většina lidí pryč nepůjdeme taky? Je spusta míst kde můžeme být spolu. Bez Sépií." Usmál se. Pak se postavil a nabídl mi ruku abych se zvedla. Zdálo se že s mím rozhodnutím souhlasil. Jen doufám že Sépie už tam opravdu nebudou. Nathaniel mě držel za ruku. Opatrně odemknul a otevřel dveře. Pořád hrála hudba, ale jen pomalé ploužáky. Na chodbě bylo šero, už ne jako před dvouma hodinama co jsme strávili spolu v koupelně, tady svítila disko koule. Pomalu jsme šli chodbou. Zdálo se že Sépie šli terorizovat někoho jiného. Skoro u vchodových dveří jsme potkali Rakuse, Nathana, Raseriho a Carru. Nathan byl Nathanielův bratr. Hrál dobře na kytaru. Byli uplně stejní, až na to ře Nathan měl černé vlasy a Nathaniel nosil pásku přes nos. A každý měl jiný účes. Raseri byl "Pořítačový mág". Říkalo se mu tak protože odstranil vir ze školního počítače, během dvou hodin. Před ním se to dva dny snažil rozluštit profesionál, ale nepodařilo se mu to. Jinak byl vcelku milý a hrál dobře na bicí. Carra (čti. Kara) byl kytarový mistr. Už jako malý ve věku tří let vyhrál první místo na prestižní soutěži. Jinak milý blonďatý klučina. Vlasy mu padali do obličeje, že přes ně nemohl vidět. Nosil pruhované volné trika a ze všech kluků byl nejmenší. Měl asi o dva centimetry více než já. A že já jsem byla hodně malinká. Nathaniel, Rakus, Nathan, Carra a Raseri byli vcelku známý, už jen kvůli Nathanielovi a Rakusovi. Měli vlastní skupinu (pozn.autorky:Jméno jsem zatím nevymyslela, takže jakékoli nápady beru). Všechny kluky jsem zanla už z dřívejška, takže jsme odcházeli všichni společně. Jak mě docela šokovalo, dalo se dobře povídat se všema. Bez tech všech machrovinek a blbostí, které musim ve škole trpět (pozn.autorky: Nina je v prvním roku na vysoké škole, obor módní návrhář. Zatím je Nině 21 let). Jak jsme se tak procházeli po uličkách, postupně se všichni odpojovali aby šli domů. Nakonec jsme zase zůstali jen Nathaniel a já. Zdálo se mi že od místa konání té přiblblé párty bydlí Nathy hrozně daleko. Možná mě jen tak vodil po ulicích co zná. Opravdu mě musel vodit jen po ulicích co zná. Ať jsme byli na jakékoli ulici vždycky věděl kde je jaká restaurace, kde je jaký krámek. Asi mě nechtěl vystavit nebezpečí. Po dlouhé cestě (z které mě jen tak mimochodem hrozně bolely nohy), jsme konečně dorazili k jeho domu. Byl malý, ale útulný. Na zahradě byl obrovský a hluboký bazén. Ukázal mi celý byt a protože jsem Nathaniela vlastně vůbec neznala, zjistila jsem že má asi rád tmavě červenou. Měl tmavě červenou koupelnu a ložnici (s manželskou postelí :D). Na dalších příčkách oblíbenosti barev se umístila černá, hnědá a bíla. V tědlech barvách měl zařízený skoro celý zbytek bytu. Jen "pracovna" kde upravoval muziku byla celá bílá a na stěnách měl cákance různých barev. ,,Buď tu jako doma!" Vytrhl mě z mého transu Nathaniel. Pak mě chytnul za ruce a vtáhnul do ložnice.

Kapitola 4.

16. června 2010 v 21:22
Věděla jsem že tou holkou jsem já!
Stáli jsme tam tak a koukali na sebe. Nathaniel mě fascinoval. Byl neuvěřitelně romantický a podle toho jak se se mnou několikrát muchloval i hodně vášivý. A to se u kluků nevídá často. Prostě jsem se do něj zamiloval a zdálo se že on mé city opětoval. (pozn.autorky: Katyra (K-a-e-s) se nám taky do Nathaniela zamilovala, že?) Někdo zabušil na dveře. A naše romantická chvilka byla ta tam. ,,Otevři Nathy, koťátka tady na tebe čekaj!" Ach ne Viktorie, jedna ze Sépií. ,,Co teď?" řekl Nathaniel. Potom si mě, no řekněme, že hodně vášnivě přitáhnul k sobě. ,,Můžeme se věnovat jiným aktivitám, než poslouchat ty nány za dveřma." Asi jediný co sem mu mohla říct. Překvapil mě. Začal se mi dobývat do výstřihu. ,,Nathaniely, nech toho! Ne, nech toho!" Snažila jsem se ho odstrčit, ale nedal si říct. Přitsknul mě ke stěně. ,,Ach, Nathy..." Teď se právě pohyboval v oblasti mého krku... a níže! Zdálo se že nechtěl přestat, ale pak někdo začal lomcovat se dveřma. ,,Nathaniely, ty magore. My tě milujem a ty se tady zahazuješ s nějakou courou. Děvka pitomá. Eh! Já vím kdo to je. Je to Nina už dlouho si na ni dělal oči. Nina je děvka a ty to víš. Eště mi budeš děkovat když tě od ní zachráním! Nathaniely nebuď blázen jen se mnou můžeš být šťastný!" Tak tohle přehnala! Sandra je mrcha, ale netušila jsem, že až taková! ,,Nathaniely? Co se děje?" Zrudnul, měl hroznej vztek! ,,V hnusný mrchy!" Nathaniel se neudržel, zhroutil se k zemi. Vypadal jako hromádka neštěstí! Ležel na zemi, vlasy mu spadaly do obličeje. Viděla jsem jen jak se mu nadzvedává hrudník když se nadechuje! Klekla jsem si k němu na zem. ,,Nathaniely, už je to v pořádku. Posaď se. Staň se zase tím do koho jsem se zamilovala. Nechci tu sedět s hromádkou neštěstí!" Na tohle zareagoval. Posadil se a omluvil se... ,,P-promiň, trošku sem to přehnal. Nazvali tě cou...." ,,Ššš..." Dala jsem mu prst na pusu, aby mlčel. Seděli jsem tam tak a povídali si. Netušila jsem že je tak vtipný. A narozdíl od ostatních chlapů byl alespoň trochu kulturní. Dokázali jsme se spolu bavit o různých tématech. (pozn.autorky: Tech témat je hodně a mě se nechtějí vypisovat) Seděli jsme vedle sebe. Držel mě za ruku. Naklonil se kě mě, nevěděla jsem co dělat. Zase mi obtočil ruce kolem boků. Pak mě políbil... Byl to nejkrásnější a nejdelší polibek co sem kdy zažila. Když sem otevřela oči (pozn.autora: Dělá se to tak ne? To je jedno!) ležela jsem na zemi a přeze mě neležel nikdo jiný než sladký Nathaniel.

Kapitola 3.

16. června 2010 v 18:13
Muchlala jsem se s idolem všech žen. Můj sen se vyplnil!
Teď už mi ani nevadilo to že jsem do půlky těla skoro nahá. Ani jsem si pomalu neuvědomovala co držím v rukách. A to doslova. Moje ruce právě sjely na Nathanielův zadek. Nathaniel byl druhý nejžádanější kluk ve městě. V celém městě to je něco neuvěitelnýho. Ale sám svou "slávu" nenávidí. Je na tom stejně jako Rakus, nejžádanější kluk v celý zemi. Nevím mě osobně víc přitahoval Nathaniel. Už jako ve třetí třídě nosil pásku přes nos (pozn.autorky: Ano přesně jako Reita. Je vlastně uplně stejný jako Reita, vlasy všechno). Byl to třídní vyvrhel byl prostě jiný. A za jinakost se trestá! Všichni ho nenáviděli a smáli se mu. To je teď ani nenapadne. Asi by jim dal přes držku. Měl takový přirozený respekt ode všech. Vlastě až na mě vždycky sem do něj rejpala, ale on se vždy jen usmál, nebo mi to se vtipem vrátil. Už v první třídě jsem do něj byla blázen. Asi mě přitahuje ta páska přes nos. Nebo taky vypracovanej hrudník. Jednou mě holky, když jsme měli tělocvik, strčily do šatny kluků. A co bylo nejhorší strčily mě do šatny kluků o dva roky vejš. Jo Nathy je dva roky starší. A os 17cm vyšší. V tý šatně momentálně seděli všichni kluci bez triček. Prostě vidět tolik holejch hrudníků najednou! Holky mě pak záviděli že mě tam strčily. Začla mi být zima. Nathaniel povolil sevření, asi poznal že mi je zima a že si potřebuju natáhnou to tričko. Nátáhla jsem se pro něj a přetáhla přes hlavu. Bylo mi teda dost velký. Nehřálo sice tolik jako když si ho sundal, ale krásně vonělo. Asi používal Hugo Bosse. Blik! Nápad sundala jsem si opasek u kraťas. Nathaniel koukal trochu překvapeně, je chlap vsadím se že na "to" právě myslel. Opasek sem si uvázala kolem pasu. Zase si mě přitáhnul k sobě. Položil svoji hlavu na moje rameno a cítila jsem jak se dobívá na moje holé rameno. Teď sem musela vypadat jako chilli paprička. Narovnal hlavu. Tričko mi zůstalo jak si ho pracně dobil Nathaniel, koukalo mi celý rameno a ramínko svítivě červený podprsenky. ,,Takhle to je ještě lepší!" Podívala jsem se do zrcadla a opravdu vypadalo to dost stylově. Netušila jsem že má Nathy takovédle vlohy pro návrhářství. Někdo zabušil na dveře. ,,No a máme po rande!" Reagoval dost optimisticky Nathaniel. ,,Otevři, sladký Nathy. Tady na tebe čekají tři slaďoučké kočičiky!" Ach ne Sandra. Jedna ze Sépií. Poznala jsem ji podle toho "líbezného" hlásku, kterým se snažila moji lásku ukecat. A dost Nathy mu můžu říkat jenom já! Ale věděla jsem že za nima nepůjde v žádném případě. Neklesl tak hluboko! ,,Nemůžu si začít s někým kdo má konflikt s mím bratrem! A ke všemu já už holku mám!" To mě trochu zaskočilo, jenže pak mi dal ruku na bok. Věděla jsem že tou holkou jsem já!

Kapitola 2.

16. června 2010 v 14:02
-Ucítila jsem jeho ruku na boku. Málem jsem vyjekla. Nathaniel hned stáhnul ruku zpátky. Měla jsem pocit že je u mě hrozně blízko. Jakoby se na mě tisknul.
Cítila jsem jeho tlukot srdce, jeho dech. Jeho ruce se obročily kolem mého pasu. Mám mu to zatrhnout dokud to jde, nebo ho nechat ať dělá své? Nevděděla jsem co dělat!
.....
Nechala jsem ho!- ,,M-mám strach!" -To bylo jediné na co jsem se zmohla. Silně si mě přitisknul k sobě. Teď už mi zbývalo jediné. Obejmout ho sama. K tomu jsem se nezmohla.- ,,Nathaniely..." -Povolil stisknutí. Už měl jen ruce na mých bocích.- ,,P-promiň, asi sem to přehnal. Vždycky dřív dělám, než myslím. Asi tě nechám osmotě, no aby ses mohla převlíknout!" -Rozsvítil. Sundal si košili i trčko. Tričko mi podal. Odemknul a otevřel dveře, ale netušil že Sépie (už všechny tři) právě pobíhají kolem! Hned jak ho jediná uviděla, zapištěla a byly tady všechny tři. Rychle zabouchnul a zamknul dveře.- ,,Zdá se že se budeš muset převlíknout v mé společnosti!" -Tak to byl trošičku šok! Ani táta mě neviděl od pasu nahoru jen s podprsenkou! A teď se tady mám svlékat před někým, kdo mě málem znásilnil? Tak to je moc! Ale nic jiného mě nezbývalo. Leda že bych tady trajdala ve špinavým tričku. A to se mi zrovna moc nechtělo.- ,,Ach, no dobře! Ale aspoň se otoč a nekoukej se!" -Otočil se a zdálo se že se nedívá. Sundala jsem si tílko a..... nee sakra! tílko se mě zaseklo o náušnici! Teď budu potřebovat pomoc. Nathanielovu pomoc.- ,,Ehm, Nathaniely? Mohl bys na chvilku. Zaseklo se mi tílko o náušnici!" -Trošku cuknul, ale pak se otočil. Přišel ke mě a opatrně mi vyvlíknul tílko z náušnice. Potom, ale udělal něco nečekanýho. Vzal houbičku a začal mi utírat tu zelenou tekutinu, která mi na kůži zůstala. Teď jsem byla uplně v koncích. Srdce bušilo jak splašený, nohy se rozklepaly a začaly mi rudnout tváře. Nathaniel si toho všimnul. Jen se pousmál a pokračoval dál, jen mi dal ruku na rameno. Když skončil, odložil houbičku a dal mi druhou ruku na bok. Ruku co měl do teď na mém rameni mu sjela až na můj zadek. Já věděla že je to perverzák! Nechala jsem to být, ale tentokrát jsem mu ruce obotčila kolem krku. Muchlala jsem se s idolem všech žen. Můj sen se vyplnil!




Takže extra perverzní díl. Víc vypovídá o povaze autorky. Hold je to perverzní autorka!

Kapitola 1.

16. června 2010 v 11:37
-Jak mě mohla do něčeho takovýho zatáhnou? Celá Frankie.- ,,Já vím že si sem nechtěla, ale podívej se na ty hromady fešáků. A ke všemu se na nás dívaj!" ,,Kdo by se na nás taky nedíval?" -Řekla sem trochu rejpavě. Frankie měla na sobě černé extra krátké gothic šaty, vysoké boty, silně namalované oči a síťované punčocháče. Extravagantní, že? Já myslim že jo! Frankie si to ale nemyslela!- ,,Hele nech si toho, jo? Ty taky budíš pozornost!" -Měla jsem na sobě šedivé tílko s modrým nápisem "Chicago", krátké jeanové kraťasy a vysoké černé boty. Byla sem v poněkud světlejším než ostatní- ,,Hele já netušila, že mě táhneš do upířího doupěte!" -Nechala jsem to být, protože Frankie už měla naší debaty dost. Rozhlížela jsem se, jestli nenajdu nějakou známou tvář. Někoho jsem zahlídla, ale nebyla jsem si jistá jeslti je to on. Chtěla jsem se Frankie zeptat jestli ho poznává, ale Frankie byla pryč! Rozhlížela jsem se a.... jo to se dalo čekat. "Hupsla" rovnou do Rakusovi náruče. Rakus byl považován za největšího týpka na škole, ale osobně nenáviděl když se to o něm říkalo. Vlastním jménem se jmenoval Keith Frostly. Rodiče měl právníky a od srdce je nenáviděl. Poblíž parketu stály tři holky co vypadaly jako ženská verze Marilyna Mansona a zdálo se že na Frankie, která tančila s Rakusem, pořádně žárlily. Nechala jsem to být, otočila jsem se a... vrazila jsem do Nathaniela, kluka který se mi líbil už v první třídě.- ,,Nino?!? Co tady děláš? Tebe bych tady vůbec nečekal!" ,,To já sebe taky ne." -Lehce mu zaškubaly koutky, ale pak ten výraz přešel. Dival jsem se na hrudník, kde se zrovna netyčily vršky Himalájů. Netušila jsem že je takový perverzák, ale když sem se podívala na tílko sama taky mi zmizel úsměv ze tváře. Na tričku jsem měla jakou si zelenou lepkavou skvrnu. Smrdělo to jak rum smíchaný s kolou a něčím dalším!- ,,P-promiň, j-já nechtěl, to asi jak sme do sebe narazili! Asi nemáš něco čím by se dali napravit škody?" ,,No asi ne!" -Teď jsem nestačila zírat. Měl tričko s dlouhým rukávem a přes to košily. Popošli jsme trochu blíž k záchodkům, pravděpodobně abych se mohla převlíknout. Začal si rozepínat košily, ale z nenadání ztuhnul.- ,,A sakra. Sépie." -Tak se říkalo těm ženskejm verzím Mansona. Začli šílet jakmile uvidí nějkýho kluka. Chytla jsem ho za polo rozepatou košily a vtáhla jsem ho na záchodky. Ani nevím proč jsem to udělala. Tiskla jsem se na dveře aby Sépie nemohla dovnitř. Šátrala jsem pod klikou jestli tam není klíč. Byl tam. Hned jsem zamkla. Byla tam tma, ani jsem neviděla Nathaniela, jen jsem slyšela jak se po malých krůčcích blíží ke mě. Doufala jsem že se nechystá na... Ucítila jsem jeho ruku na boku. Málem jsem vyjekla. Nathaniel hned stáhnul ruku zpátky. Měla jsem pocit že je u mě hrozně blízko. Jakoby se na mě tisknul.