Kapitola 4.

16. června 2010 v 21:22
Věděla jsem že tou holkou jsem já!
Stáli jsme tam tak a koukali na sebe. Nathaniel mě fascinoval. Byl neuvěřitelně romantický a podle toho jak se se mnou několikrát muchloval i hodně vášivý. A to se u kluků nevídá často. Prostě jsem se do něj zamiloval a zdálo se že on mé city opětoval. (pozn.autorky: Katyra (K-a-e-s) se nám taky do Nathaniela zamilovala, že?) Někdo zabušil na dveře. A naše romantická chvilka byla ta tam. ,,Otevři Nathy, koťátka tady na tebe čekaj!" Ach ne Viktorie, jedna ze Sépií. ,,Co teď?" řekl Nathaniel. Potom si mě, no řekněme, že hodně vášnivě přitáhnul k sobě. ,,Můžeme se věnovat jiným aktivitám, než poslouchat ty nány za dveřma." Asi jediný co sem mu mohla říct. Překvapil mě. Začal se mi dobývat do výstřihu. ,,Nathaniely, nech toho! Ne, nech toho!" Snažila jsem se ho odstrčit, ale nedal si říct. Přitsknul mě ke stěně. ,,Ach, Nathy..." Teď se právě pohyboval v oblasti mého krku... a níže! Zdálo se že nechtěl přestat, ale pak někdo začal lomcovat se dveřma. ,,Nathaniely, ty magore. My tě milujem a ty se tady zahazuješ s nějakou courou. Děvka pitomá. Eh! Já vím kdo to je. Je to Nina už dlouho si na ni dělal oči. Nina je děvka a ty to víš. Eště mi budeš děkovat když tě od ní zachráním! Nathaniely nebuď blázen jen se mnou můžeš být šťastný!" Tak tohle přehnala! Sandra je mrcha, ale netušila jsem, že až taková! ,,Nathaniely? Co se děje?" Zrudnul, měl hroznej vztek! ,,V hnusný mrchy!" Nathaniel se neudržel, zhroutil se k zemi. Vypadal jako hromádka neštěstí! Ležel na zemi, vlasy mu spadaly do obličeje. Viděla jsem jen jak se mu nadzvedává hrudník když se nadechuje! Klekla jsem si k němu na zem. ,,Nathaniely, už je to v pořádku. Posaď se. Staň se zase tím do koho jsem se zamilovala. Nechci tu sedět s hromádkou neštěstí!" Na tohle zareagoval. Posadil se a omluvil se... ,,P-promiň, trošku sem to přehnal. Nazvali tě cou...." ,,Ššš..." Dala jsem mu prst na pusu, aby mlčel. Seděli jsem tam tak a povídali si. Netušila jsem že je tak vtipný. A narozdíl od ostatních chlapů byl alespoň trochu kulturní. Dokázali jsme se spolu bavit o různých tématech. (pozn.autorky: Tech témat je hodně a mě se nechtějí vypisovat) Seděli jsme vedle sebe. Držel mě za ruku. Naklonil se kě mě, nevěděla jsem co dělat. Zase mi obtočil ruce kolem boků. Pak mě políbil... Byl to nejkrásnější a nejdelší polibek co sem kdy zažila. Když sem otevřela oči (pozn.autora: Dělá se to tak ne? To je jedno!) ležela jsem na zemi a přeze mě neležel nikdo jiný než sladký Nathaniel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katyra Katyra | Web | 17. června 2010 v 17:16 | Reagovat

to teda ano...Nathaniel je moja ďalšia platonická láska (jedna z mnohých ) :D a kto by sa nezamiloval do dokonalého?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama