Kapitola 5.

17. června 2010 v 12:28
Když sem otevřela oči ležela jsem na zemi a přeze mě neležel nikdo jiný než sladký Nathaniel.
Ležela jsem tak na tý zemi a nevěděla co dál. Nathaniel se právě pohyboval v okolí mého krku, kde jsem měla tetování. Nathaniel vypadal spokojeně. podívala jsem se na hodinky. Bylo půl jedenáctý. ,,Hmm, Nathaniely? Je půl jedenáctý. Nemyslíš že bude už většina lidí pryč nepůjdeme taky? Je spusta míst kde můžeme být spolu. Bez Sépií." Usmál se. Pak se postavil a nabídl mi ruku abych se zvedla. Zdálo se že s mím rozhodnutím souhlasil. Jen doufám že Sépie už tam opravdu nebudou. Nathaniel mě držel za ruku. Opatrně odemknul a otevřel dveře. Pořád hrála hudba, ale jen pomalé ploužáky. Na chodbě bylo šero, už ne jako před dvouma hodinama co jsme strávili spolu v koupelně, tady svítila disko koule. Pomalu jsme šli chodbou. Zdálo se že Sépie šli terorizovat někoho jiného. Skoro u vchodových dveří jsme potkali Rakuse, Nathana, Raseriho a Carru. Nathan byl Nathanielův bratr. Hrál dobře na kytaru. Byli uplně stejní, až na to ře Nathan měl černé vlasy a Nathaniel nosil pásku přes nos. A každý měl jiný účes. Raseri byl "Pořítačový mág". Říkalo se mu tak protože odstranil vir ze školního počítače, během dvou hodin. Před ním se to dva dny snažil rozluštit profesionál, ale nepodařilo se mu to. Jinak byl vcelku milý a hrál dobře na bicí. Carra (čti. Kara) byl kytarový mistr. Už jako malý ve věku tří let vyhrál první místo na prestižní soutěži. Jinak milý blonďatý klučina. Vlasy mu padali do obličeje, že přes ně nemohl vidět. Nosil pruhované volné trika a ze všech kluků byl nejmenší. Měl asi o dva centimetry více než já. A že já jsem byla hodně malinká. Nathaniel, Rakus, Nathan, Carra a Raseri byli vcelku známý, už jen kvůli Nathanielovi a Rakusovi. Měli vlastní skupinu (pozn.autorky:Jméno jsem zatím nevymyslela, takže jakékoli nápady beru). Všechny kluky jsem zanla už z dřívejška, takže jsme odcházeli všichni společně. Jak mě docela šokovalo, dalo se dobře povídat se všema. Bez tech všech machrovinek a blbostí, které musim ve škole trpět (pozn.autorky: Nina je v prvním roku na vysoké škole, obor módní návrhář. Zatím je Nině 21 let). Jak jsme se tak procházeli po uličkách, postupně se všichni odpojovali aby šli domů. Nakonec jsme zase zůstali jen Nathaniel a já. Zdálo se mi že od místa konání té přiblblé párty bydlí Nathy hrozně daleko. Možná mě jen tak vodil po ulicích co zná. Opravdu mě musel vodit jen po ulicích co zná. Ať jsme byli na jakékoli ulici vždycky věděl kde je jaká restaurace, kde je jaký krámek. Asi mě nechtěl vystavit nebezpečí. Po dlouhé cestě (z které mě jen tak mimochodem hrozně bolely nohy), jsme konečně dorazili k jeho domu. Byl malý, ale útulný. Na zahradě byl obrovský a hluboký bazén. Ukázal mi celý byt a protože jsem Nathaniela vlastně vůbec neznala, zjistila jsem že má asi rád tmavě červenou. Měl tmavě červenou koupelnu a ložnici (s manželskou postelí :D). Na dalších příčkách oblíbenosti barev se umístila černá, hnědá a bíla. V tědlech barvách měl zařízený skoro celý zbytek bytu. Jen "pracovna" kde upravoval muziku byla celá bílá a na stěnách měl cákance různých barev. ,,Buď tu jako doma!" Vytrhl mě z mého transu Nathaniel. Pak mě chytnul za ruce a vtáhnul do ložnice.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katyra Katyra | Web | 17. června 2010 v 17:20 | Reagovat

mám nápad na názov kapely...viem že top nebude znieť nijak originálne ale čo napr. PSYCHÉ? a do toho nathanielovho bytu by som hned išla...nedá sa kúpiť?niekde.... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama