Kapitola 7.

17. června 2010 v 19:36
Bylo mi příjemně, až jsem nakonec usla.
Ráno jsem se probudila sama v posteli. Posadila jsem se a na sobě jsem měla tu mikinu co mi dal včera. Poznala jsem ji podle materiálu. Byla šedivá s velkýma červenýma čislicema 69. Rozhlédla jsem se po pokoji ve slunečním světle vypadal trochu jinak. Ale stejně byl pěkný. Až po bliším prozkoumání jsem zjistila že na nočním stolku ležel tácek. Přisunula jsem se ke stolku. Ležela na něm miska s čerstvými jahodami, teplým kakaem a vázička s tulipánem. Udělal mi tím radost. Ale počkat! Jestli to náhodou není ten hajzl typu, vyspím se s tebou a pak si trhni. Ani si vlastně nepamatuju jestli se po tom co jsem usla ještě něco dělo. Věřila jsem v to že je takový jaký myslím, milý a hodný ke mě. Moc kluků se ke mě dobře nechovalo. Doufala jsem že Nathaniel se přiřadí na hromádku "mám tě rád" nebo snad dokonce na kupičku "miluji tě". Tam by teda byl sám, asi. Nechtěla jsem myslet jaký doopravdy je. Začla jsem jíst ty jahody. Byly výborné. A když se k tomu ucucávalo to horké kakao, tak to byla ta nejlepší snídaně kterou jsem kdy měla. Myslím že Nathaniel bude dobrý. Když jsem měla snědeno, postavila jsem se a došourala ke dveřím. Mikina mi bylo opravdu obrovská a vůbec bych se nedivila kdyby nebyla Nathanielova. Asi byla Nathanova. Toho jsem potkávala na ulicích ve volných, vytahaných mikinách. Měla jsem z toho divný pocit, sundala jsem si jí, vzala si podprsenku a přes to natáhla bílou mikinu s klokankou a kapucou. V té mi bylo příjemně. Otevřela jsem dveře a tam na mě dýchnul čerstvý venkovní vánek. Nathaniel hnípal na pohovce, asi se nevyspal dobře. Došla jsem k němu a políbila na tvář. ,,Nathaniely..." Otevřel oči. Něco ve mě vzbuzovalo, že spal na pohovce a né na posteli. Měl na sobě to samé v čem jsem ho viděla usnout. Nic. ,,Ty jsi nespal... se mnou?" zeptala jsem se ho. ,,Ne! Spal jsem s tebou... Jako vedle tebe. Jen jsem prostě unavený. Víš. Uvažoval jsem... jestli to bude pro tebe bezpečné, kdyby jsi se mnou začala chodit." Tím mě zaskočil. ,,Víš, ty Sépie. Je to děsný už tak! A kdyby jsi byla se mnou! Jsi hodně citlivá a za to jsem rád, ale aby jsi to vydržela." Když vyděl můj výraz, napůl naštavný, napůl smutný, ještě dodal. ,,Samozřejmě tě miluju a budu hrozně rád kdyby jsi se mnou zůstala. Je to tvoje rozhodnutí!" Svůj osud jsem mohla ovlivnit sama. Jenže jak se rozhodnout?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katyra SB Katyra SB | Web | 19. června 2010 v 18:22 | Reagovat

ehm PSYCHÉ a psycho je úplne niečo iné...ide o to že PSYCHÉ je meno Amorovej manželky (ano amor boh lásky) a mňa to tak nejak napadlo ako názov skupiny...a určite to nedávaj ako psycho...a PSYCHÉ to bol len nápad...:) a ja by som sa určite rozhodla za zostanie s nathanielom...nejaké sépie by som nakopala a nevedeli by čie sú ....:)

2 Katyra SB Katyra SB | Web | 19. června 2010 v 18:22 | Reagovat

ehm PSYCHÉ a psycho je úplne niečo iné...ide o to že PSYCHÉ je meno Amorovej manželky (ano amor boh lásky) a mňa to tak nejak napadlo ako názov skupiny...a určite to nedávaj ako psycho...a PSYCHÉ to bol len nápad...:) a ja by som sa určite rozhodla za zostanie s nathanielom...nejaké sépie by som nakopala a nevedeli by čie sú ....:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama